ZE ŽIVOTA TÝMÁKA…Petr Bulvas

By 1. 2. 2021 4 února, 2021 Ze života ADCM

V rámci pondělní série ,,Ze života týmáka“ bychom chtěli představit posledního člena našeho týmu působícího v Olomouci, dámy a pánové náš otec Petr Bulvas!

,,Až Pán dá…“

Sourozenci: 

Mám dva mladší bratry. Nejmladšího Pavla, který projektuje nábytek a o dva roky mladšího Milana, který se věnuje pražení kávy ve vlastní pražírně.

Vzdělání: 

Se vzděláváním jsem začal v mateřské školce, kterou jsem navštěvoval vždy jen ve středu. Další vzdělání jsem nabyl v osmi třídách ZŠ. Po ní jsem se dostal na stavební učiliště v Brně, kde jsem se vyučit truhlářem. Tato škola mi nabídla nástavbové studium v Praze, kde jsem po dvou letech odmaturoval. Po přestávce, kterou jsem strávil vojenskou službou v Bratislavě, jsem nastoupil do Teologického konviktu v Litoměřicích a pak sem na CMTF do Olomouce.

Nejvelkolepější zážitek:

Chvíle, kdy mě Bůh přemluvil, abych se stal knězem. Rád se také vracím k některým místům z pouti po Izraeli.

Nejdelší vlas:

Snažím si hlídat kratší sestřih.

Zahraniční cesty:

Protože cestuji rád, projel jsem poměrně dost zemí Evropy. Byl jsem v Německu, Francii, Švýcarsku, Lichtenštejnsku, Monaku, Itálii, Rakousku, Chorvatsku, Bosně a Hercegovině, Maďarsku, Srbsku, Makedonii, Řecku a Bulharsku. Z Asie jsem byl v Turecku a moje top cesta mě zavedla do Izraele.

Oblíbený kus oblečení:

Volná mikina či svetr.

Co tě v tvé práci na ADCM překvapilo?

Dvě skutečnosti. Mnoho mladých nadšených, duchovně krásných a obětavých lidí. Ať to jsou týmáci, nebo ti, co jezdí do Rajnochovic či na setkání mládeže. A na druhé straně obtíže spojené s životem s mladými i v týmu.

Jak ses dostal k práci týmáka na ADCM?

V mém případě v tom měl vždy hlavní slovo arcibiskup. Poprvé mě do Rajnochovic poslal jako kaplana v roce 1999 a po čase služby v Bánově a Holešově mě znovu oslovil, jestli bych nepřijal službu mládeži v diecézi. Znovu jsem se tedy stal „kaplanem“, tentokrát však arcibiskupovým spolupracovníkem v pastoraci mládeže.

Motto, kterým se řídíš:

Od prvního roku v semináři mě doprovází věta Panny Marie: “Cokoli vám řekne, učiňte.” Jan 2, 5

Nejmilejší kýč:

Asi modro-žluté plyšové aršácké sluníčko, které jsem dostal od táborových vedoucích.

otec Petr BulvasTýmák působící na ADCM

Oblíbená kniha:

K většině přečtených knih se už později moc nevracím. Jediná, kterou čtu s oblibou opakovaně je Bible.

Co ti nejvíce dodá energii?

Odpočinek, příjemné setkání s lidmi, krásná příroda a tiché chvíle s Bohem.

Na co se nejvíc těšíš:

Až Pán dá, tak na nebe. Teď se těším na každý nový den a na to, co v něm bude dobrého.

Co tě dokáže nejvíce rozzlobit:

Většinou nespravedlnost nebo nepoctivost.

Oblíbená hudba:

Zvládnu poslouchat mnoho hudebních žánrů od klasiky až po populární hudbu. Mé uši však nezvládají tvrdou a vulgární hudbu.

Báseň, kterou často zpíváš:

Básně si nezpívám, ale často si je recituji pro povzbuzení.

Čím jsi chtěl být, když jsi byl malý:

Nevím proč, ale jako malý jsem chtěl být popelářem. Později jsem chtěl být zedníkem jako taťka.

Tvůj největší průšvih:

Jednou se mi podařilo v ohláškách oznámit pohřeb dosud žijícího člověka. Ten den nebyl v kostele, ale přišel mi za to pak poděkovat.