Jste zde: Domovská stránka Články Zástupci na Přístavu? No jasnéééé!!!

Zástupci na Přístavu? No jasnéééé!!!

21. 02. 2011ADCM

Dostali jsme nakázané dojet, toš někteří fakt dojeli. Byla to fuška, než jsme se všeci sešli, (to víte, pěší  cestou z vlaku to láká dělať kravoviny a nikoho nenapadne pospíchať, bo na ňho ostatní čekajou:)) ale opravdu sme se šťastně setkali, a to těsně pár minut přede mšou svatou.

Co bylo přesně na programu? No samo lepší:) toš večer jsme po skupinkách rozebírali co se u nás v děkanátu vlastně děje... Jestli se na schůzky s animátorama připravujem, jak to probíhá, jestli sme s nima v kontaktu aj mimo děkanání dění... Většinou se všichni snažili popsat pravdivou situaci.

Druhý den nám začal šikovně, a to jak nejlíp mohl! Ochrápaní sme se na poslední chvilu slezli v kapli, kde proběhla hustá tichá mša... Jsem toho zastáncem – bo po ránu vám to stejnak nezpívá, nepřemýšlí nad textem, a akorát možete začat myslet na to, co se před vama vlastně odehrává...

Snídaňu musim zmíniť (rohlíčky:)), bo tvořila důležitou součást rána. Bez ní by se nám fakt blbě přemýšlelo nad tím, co nám O.Kamil v katechezi chtěl naznačiť... Mluvil dost dobře, aj to, o čem hovořil, sem tam nakreslil na tabulu, tak sme se dostali do obrazu. O hlavní myšlence setkání mládeže vykládal docela dlouho, což samo vůbec nevadilo...Pak sme se těšili na brigádu..To je dycky jeden z nejnatěšenějších hřebů dňa na Přístavu:) Někteří mlčky šli a skládali dřevo, jiní málem omdlévali smíchy nad drsnýma kostýmama, které vytvářali při uklízání šaškárny..Co dělali ostatní, to už si nepamatuju. Brigáda se nám moc opoušťat nechtěla, ale oběd – ten nás dostal! Po něm sme se někteří museli jít na chvilu vyvaliť a vydýchať ! No a po obědě sme měli různé nábídky využití volného času. Chtěli sme hrát jakousi novou hru, (už nevím, co to byl za anglický název – prý něco mezi beisbolem a cosik druhým:)) ale lidi sme nesehnali, tak si každý dělal co chtěl. Taky to tak dopadlo... No a volno nám překazila procházka přírodou...No teda, to bylo něco! Uplně z toho nemožu, bo mě to tak provětralo, až se mi chtělo radosťou brečet. Ani na faru se mi zpátky nechtělo! No ale musela sem, bo se šlo řešit zas cosi důležitého. Toš do nás při pití kafe vtloukávali, jak důležité je míti vypracovaný děkanátní pastorační plán, pak hustili něco o diecézku, Madridu a večer bylo pro změnu jídlo,čajovnu a pohádku.

Neděla taky stojí za zmínku – neboť po modlitbě, snídani, mši a výpisu hodnocení se po faře šuntilo – vytřel se každý kout aj pavučina  a něco se aj řádně vydezinfikovalo. Takže – klidně se nemusite bát tam zas někdy přijet!

Jo jinak k tomu víkendu tak celkově  - tutově to stálo za to! Akorát čas de furt zatrackaně rychle, toš člověk kolikrát nestihne to, co chtěl udělat nebo někomu říct...

                                                                                                                     Marta koukalová

 

2018 © Copyright ADCM Olomouc | Všechna práva vyhrazena | www.ado.cz/mladez | Tvorba: GLIPS