Jste zde: Domovská stránka Články Ze života Rajnošek: Marťa Trlida

Ze života Rajnošek: Marťa Trlida

13. 04. 2015pristav

Slunce jasné nebo taky vysmátý smíšek, tak by se mohl jmenovat týmák z Archy Martin, který nastoupil 1. 10. 2014. Ze všech týmáků má zaručeně za sebou nejvíce kilometrů, ať už kvůli své pouti do Santiaga nebo kariéře řidiče náklaďáku.

 

Marťo, pro netrpělivé, prozraď, kolikatery boty jsi spotřeboval na své pouti do Santiaga?

Ač je to neuvěřitelné, dal jsem na pana prodavače a v roce 2012 jsem koupil boty. Léto a půl jsem v botách chodil a rozchodil je, pak jsem šel do Santiaga a myslel si, že po půl cestě boty vyhodím, nestalo se tak. Nebylo to ani ve tři čtvrtině, ani v 90% a ani v cíli. Z čehož vyplývá, že boty jsem spotřeboval jen jedny, ve kterých na Arše dále chodím.

Teď pár základních informací – věk, bydliště, sourozenci?

Psal se rok 1991, kdy se mí rodiče rozhodli počít potomka, trvalo to asi 9 měsíců a byl jsem na světě já. To znamená, že je mi 23 let. O dva páry let později se naši rozhodli, že nechtějí mít jedináčka, v roce 1996 spatřil světlo světa můj bratr Radim. Tatínek si ale přál holčičku, z čehož vyplývá, že v roce 1997 se narodil můj nejmladší sourozenec – sestra Monika. Nejprve jsme žili ve Veselí nad Moravou, kde jsme dlouho nevydrželi. Aktuální bydliště, již od roku 1993, máme v malebné slovácké vesničce o 1007 obyvatelích, v Domaníně. Domanín leží v kyjovském děkanátu.

Člověk by řekl, že na Arše plníš úlohu slunce, jenom osvětluješ prostor. Děláš i něco jiného? Jaká je tvá pracovní náplň?

Vstávám brzy ráno, abych popohnal slunce, které se jako vždy opozdívá (rozuměj Jožku – poznámka radakce), na oblohu. Ne každé ráno se tohle povede. Má role na Arše je pestrá. Od zahánění slunce do postele po nucení východu na západě, dělám i manuální práci.

Je někdy situace, že se neusmíváš? Co to způsobí a co s tím děláš?

Ano. Pokud po noci nechce slunce na oblohu, nejsem naplněn vitamínem D a má nálada značně poklesne, ale jakmile zpozoruji spolupracovníka a týmáka v jedné osobě, ano, mluvíme o Jožkovi, znovu se rozzářím. A slunce mi pak závidí mou zář a poklusem vyjde na oblohu. Další situace, kdy nejsem ve své kůži, zodpovím na případné dotazy.

O své pouti ses už navykládal dost, prozraď, kde si tě mohou zájemci vyslechnout? Kam se chystáš na prezentaci v nejbližší době?

Chystat se chystám, všude tam, kde budu pozván. V nejbližší době, to je od 13. 4., bych vás měl navštívit v Olomouci, pak v Brně a Brodku u Prostějova.

Víme o tobě, že válíš na kytaru, pověz nám něco o tvé hudební historii/současnosti/budoucnosti.

Začalo to již v první třídě základní školy v Domaníně, kdy mě maminka, ve které jsem se zhlédl, přihlásila do ZUŠ na kytaru. Zde jsem vydržel několik let, číslem 12. V mých patnácti letech bylo mým snem být slavný kytarista nejslavnější kapely, na tento popud jsme založili vesnickou kapelu. Po několika letech účinkování na hudební scéně a vystřídání XY různých názvů kapely, pro zlepšení jména kapely, jsme zjistili, že tudy cesta nevede. Rozpad byl pro mne i zbytek kapely zdrcujícím, skoro až bych řekl ponižujícím. Takže i proto jsme po pár letech udělali comeback. V naší dědině jsme rázem byli hvězdami, lidé na ulici mě oslovovali pane Martine nebo také ty kytaristo, což mě nepřekvapilo, byl jsem na to značně hrdý. Po pár odehraných koncertech a dvou letech na hudební scéně naší vesnice a přilehlého okolí nastal další pád. Od té doby si hraji jen sám pro sebe, sem tam pro známé a sem tam na budíčku pro vás. Další velký comeback zatím nechystám, nechystám, nechystám…

Když se najde volný čas, jak jej nejraději strávíš?

Od nástupu na Archu jsem moc volného času neměl, sám pro sebe mám snad jen noci, kdy jsem rád, že se sem tam vyspím. Jakmile se naskytne volná příležitost vyletět z krásného hnízdečka Archy a odpočinout si, neváhám ani minutu a letím. Rád trávím čas s přáteli nebo taky cestováním po Německu.

Co patří mezi tvoje nejNEoblíbenější činnosti? Sáhl sis už za těch pár týmáckých měsíců na dno?

Nemůžu říct, že bych měl nejneoblíbenější činnost, jen pár věcí prostě nemám v oblibě. A jestli jsem si sáhl na dno? To nemůžu říct, ano, sem tam se málo spí, spíše vůbec, sem tam se moc jí a sem tam se moc pracuje, ale to všechno ještě nebylo na mou energickou povahu moc.

Co se ti vybaví, když se řekne marcipán?

Tak tohle je nejnezapeklitější otázka ze všech. Když jsem byl malý, představoval jsem si takové ty postavičky na dortu, které jsem měl hodně rád, což mě v pubertě přešlo, jelikož jedna osoba v mé bezprostřední blízkosti tohle slovo používala hodně často v mé přítomnosti. Od té doby tohle slovo pro mě pozbylo významu. Skoro bych na něj zapomněl, nebýt týmáků v Rajnochovicích, za což jim děkuji.

Tak to byl ve stručnosti Marťa, příště se podíváme za naším čerstvým oslavencem, o. Jiřím, kolik mu je se ptát nebudeme, ale dokázali byste odhadnout, kolik přibral během Velikonočního pondělí (po obcházení farníků)? Své odpovědi a tipy pište na pristav@ado.cz.

2018 © Copyright ADCM Olomouc | Všechna práva vyhrazena | www.ado.cz/mladez | Tvorba: GLIPS