Jste zde: Domovská stránka Články Ze života Rajnošek: otec Jiří Pospíšil

Ze života Rajnošek: otec Jiří Pospíšil

22. 04. 2015pristav

Člověk mnoha titulů – farář, ředitel ADCŽM, inženýr, magistr, nejhodnější šéf, prostě o. Jiří. V Rajnochovicích už působí pátým rokem (čtvrtým jako farář), před nedávnem oslavit čtyřicítku, ale rozhodně byste mu tolik nehádali. Přestože je tak váženou osobou, ani on neunikl našim zvídaným otázkám.

Otče Jiří, Velikonoční pondělí je v Rajnochovicích spjato s návštěvami farníků, jak se tyto návštěvy u Vás projevily na ručičce váhy?

Prostě přibral jsem 3,2 kg a obsadil tak bronzovou pozici v našem týmu. (Největší přírůstek měl Martin z Archy, druhý skončil Dan z Přístavu. Pozn. redakce) 

Mnozí Vás už sice znají, ale přesto nám, prosím, zopakujte, odkud pocházíte, kolik máte sourozenců…

Narodil jsem se ve Šternberku, kde jsem také prožil krásné mládí. Vyrostl jsem s jedním o téměř 9 let starším bratrem a jednou o rok starší sestrou. Z obou vyrostli moc krásní lidé.

Čím na Přístavu trávíte nejvíc času?

Na to není snadné odpovědět. Ale nepříjemné je, že skoro pořád sedím a to ať už v kanceláři, v autě či při rozhovorech s mladými. Chybí mi přirozený pohyb, také proto mám stále při sobě želvu :)!

Je o vás známo, že máte hudební talent (někteří lidé se vedle vás neodváží ani pípnout, protože slyšíte i tu nejmenší nedokonalost), na jaké hudební nástroje umíte hrát a jaká hudba vás těší?

Od malička jsem hrál na flétnu a na housle (ty jsem pak bohužel „vyměnil“ za hokejku), později jsem začal hrát na klarinet a o něco později i na saxofon. S muzikou jsem prožil mnoho a mnoho zajímavých a krásných okamžiků. Po maturitě jsem se naučil hrát i na kytaru, na kterou nyní hraju zdaleka nejvíce. A z hudby mám rád klasiku a není o mě neznámo, že se v poslední době velmi rád zaposlouchám do hudby blues-rockového kytaristy a zpěváka Joe Bonamassy.

Proslýchá se, že jste byl od mládí úspěšný hned v několika oblastech, různé soutěže… můžete nám dát nahlédnout do těchto Vašich úspěchů?

V první třídě jsem vyhrál družinový turnaj o kuličkového krále, ve třetí jsem přepral největšího rváče v naší třídě (pak jsem se rval s kde kým ), ve čtvrté třídě jsem byl úspěšný v okrskovém kole matematické olympiády, ve druháku na gymplu jsem získal první místo ve hře na klarinet v krajském kole Severomoravského kraje, ve třeťáku jsem na kole porazil našeho nejlepšího tělocvikáře v jesenických kopcích, ve druháku na vysoké škole v Brně jsem na první termín udělal zkoušku z organické chemie na jedničku a po vysoké škole jsem sbalil nejkrásnější holku na světě.

Z mladších kněží jste jeden z mála, kteří ještě absolvovali základní vojenskou službu. Jak tuto dobu s odstupem času hodnotíte?

Vojenskou službu dnes hodnotím pozitivně, dala mi docela dobrou, i když chvílemi velmi tvrdou, lekci do života. Je na co vzpomínat, ale to by bylo na daleko obsáhlejší článek! Zároveň to bylo velmi důležité období mého života ohledně budoucího kněžství. Právě na konci vojny jsem definitivně rozpoznal povolání ke kněžství a musel se tedy rozejít s onou nejkrásnější holkou na světě…

Jaké máte sny, které byste si chtěl v následujících letech splnit?

Mým snem už za bohosloveckých let bylo mít na faře palírnu, pak se to změnilo na minipivovar, ale bohužel je velmi pravděpodobné, že se to nesplní. Jinak rád bych zdolal nejvyšší horu Kavkazu Elbrus či Punta Peniu v Dolomitech a vyrazil na pouť do Compostely. Také bych rád prožil Velikonoce u trapistů v Novém Dvoře.

Týmovým životem už žijete nějaký pátek, co na něm máte nejraději a co naopak nejméně rád?

Nejméně rád mám, když si týmáci nerozumí a nemají zájem vyjít si vstříc, to se ale naštěstí často nestává. Zároveň nemohu říci, že bych zrovna miloval administrativní práci. No a nejvíce mě těší, když se týmáci mají rádi a jsou si navzájem oporou. 

Na svůj věk vypadáte velmi dobře, co děláte pro svůj mladistvý vzhled?

Nedělám pro to vůbec nic! Zkrátka jsem po tátovi zdědil „gen mládí“ .

Co se vám vybaví, když se řekne 46?

Hokejový útočník Bostonu David Krejčí, který vyrostl ve Šternberku a hrál původně kromě hokeje i fotbal ve stejném týmu jako já! Já jsem hokej závodně hrát nemohl ze zdravotních důvodů, přesto jsem ho ale hrál pro zábavu skoro pořád. Táta nám dělal za barákem led, tak jsem v zimě pořád stál na bruslích s hokejkou a kroužil tam třeba i sám. Kladný vztah k hokeji mi zůstal, teď ho už zejména jen sleduji jako sportovní fanda. Mimochodem – víte, kdo mi udělal největší radost na den mých 19. narozenin? Hokejisté Olomouce, kteří přímo v ten den vyhráli extraligový titul! Není však tajemstvím, že kromě Olomouce jsem již více jak 20 let fanouškem Třince! Zkrátka fandím hokeji ;-).

Tak jsme dověděli něco o o. Jiřím, příště si vezmeme na paškál Dádu. Věděli byste, na jakou akci se Dáda nejvíc těší? Své odpovědi posílejte na pristav@ado.cz a získejte tak poukaz do našeho baru!

2018 © Copyright ADCM Olomouc | Všechna práva vyhrazena | www.ado.cz/mladez | Tvorba: GLIPS