Jste zde: Domovská stránka Články Ze života Rajnošek: Dáda Benešová

Ze života Rajnošek: Dáda Benešová

27. 04. 2015pristav

Co je malé, to je milé, dalo by se říci o Dádě. Přestože je to takový týmácký benjamínek, rozhodně patří mezi nejnadanější, co se týče znalostí o našem českém jazyce a jazycích obecně. Od jejího nástupu, 1. 9. 2014, velmi výrazně vzrostla úroveň večerníčků, pro které má zvláštní talent.

Dádo, jaká je to akce, na kterou se nejvíce těšíš?

Je pravda, že se těším snad na všechny akce, které u nás jsou, ať už je to Tee-Pee, biřmovanci či animátorské víkendovky. Ovšem nejvíc se v současnu těším na TOTR (Three on the road), což je akce určená pro dvojice – věřící/nevěřící (hledající). Tedy – máš nevěřícího kamaráda, který moc nechápe, proč chodíš do kostela, myslí, že katolíci jsou podivíni, ale zároveň je otevřený pro hledání pravdy a zajímalo by ho, proč vůbec věřit? Přijeďte hledat odpovědi spolu, prožít nezažité a zkusit se víc seznámit s tím Třetím na cestě. (pozn. TOTR bude na Přístavu 19. – 21. června, přihlašování na mladez.ado.cz)

Řekni nám něco o sobě, odkud pocházíš, kolik máš sourozenců, kolik je ti let?

Pocházím z maličké hanácké vesničky s (mně převelice) líbezným jménem Ondratice, která se nachází na rozhraní prostějovského a vyškovského okresu (a zároveň Olomouckého a Jihomoravského kraje). Svým předrahým rodičům jsem se narodila začátkem srpna před jednadvaceti lety. Mám jediného bratra, Jeníka, který je o 4 roky starší.   

Co patří mezi tvé úkoly na Přístavu? Které tě nejvíce a nejméně baví?

Mám na starosti spoustu administrativní práce, která není moc vidět – účetnictví, mailování,… Pak taky praní, starání se o květinky a občas něco uvařím. Nejvíc mě baví víkendy – nejen chystání programů, ale hlavně to, že můžu poznávat tolik skvělých lidí, že můžu být s nimi a upřímně, hodně se od nich taky naučit. Nejmíň? Občas šílím z dokladů a zapomínám na kytičky, ale něco vyloženě neoblíbeného nemám. :) 

Neustále sršíš energií, odkud ji čerpáš?

Objímám stromy a tak (smích). Ne, jestli srším energií, můžou za to lidi v mém okolí. Taky to je nejspíš tím, že dělám práci, ve které vidím smysl, že ji dělám s lidmi a pro lidi, které mám ráda a hlavně, že to nedělám jen pro ně či pro sebe, ale pro Něj. Můj hlavní zdroj energie se totiž píše s velkým „Z“. :)

Co patří mezi tvé koníčky?

Bývalo jich víc, ovšem za ten třičtvrtěrok na Přístavu trošku prořídly. Od dětství jsem hrávala závodně stolní tenis, ten mě ale asi ve druháku na gymplu přestal těšit a teď se k němu dostanu už jen zřídka. Ráda si udělám čas na pěknou knížku a dobrou hudbu. Když mám volný den, nejraději vyrážím tam, kam mě srdce táhne – ať už je to Olomouc, kde jsem prožila krásný rok na výšce, Přerov, který mě láká nejen na tovární komíny, anebo sladký domov. :)   

Kolují zvěsti, že tvé týmácké působení koncem srpna skončí, jaké máš plány potom?

Ano, ano, jsou to správné zvěsti. Ač jsem na Přístavu tuze ráda, je čas se posunout zase někam dál. Věřím, že se (i přes mizernou přípravu) dostanu na vysokou a půjdu studovat. A pokud se nikam nedostanu, tak si nejspíš sbalím krosnu a vyrazím do světa :)

I když se velmi často usmíváš, je něco, co tě dokáže takříkajíc rozpálit doběla?

Nejspíš pesimismus. Když vidím, že někdo ani nechce připustit, že by se něco mohlo podařit, že by něco mohlo fungovat a odsuzuje věci už předem. (S tím se naštěstí na Přístavu setkávám jen v mini-minimální míře, takže není důvod se neusmívat :)) A taky se dokážu občas dost naštvat sama na sebe – odkládáním úkolů, které se tak hromadí a hromadí, že pak nevím, kam dřív skočit a vím, že je to chyba jen a pouze mojí lenosti. To jednoho prostě musí naštvat.

Jsi známá tím, že „se necítíš dobře, když na sobě nemáš modrou“. Čím to je?

Modrou mám ráda snad odjakživa, na tom není nic zvláštního. Ale poté, co jsem přečetla svou nejmilejší knížku, Syna celerového krále od Oty Pavla, jsem ji začala vnímat ještě trochu jinak. V té knížce je, mimo jiné, zapsán velmi silný životní příběh kanoisty Alférda Jindry, kde je malá zmínka o tom, že jeho kanoe měla modrou barvu.Protože modrá prý je barva naděje. …Ještě se divíte, že se bez modré necítím dobře? :)

Týmový život je barvitý, co na něm máš nejraději?

Možná právě tu jeho barvitost, máloco je tu stereotypní, pořád je co dělat. Ale nejradši mám ty noci, kdy by se mělo spát, ale nechce se a místo toho se jen tak sedí a povídá…a povídá..:) A taky miluju večery s kytarou, které mají svou jedinečnou, rodinnou atmosféru. Je to zkrátka můj druhý domov. :)

Co se ti vybaví, když se řekne „strýko chrobáčik“?

(smích) Strýko Chrobáčik mě provází ve chvílích největší únavy, kdy už hlava úplně nevnímá a tělo se potřebuje trošku vyblbnout. Je to taková moje oblíbená aktivitka, kterou jsem schopna dělat kdykoliv a kdekoliv :)

Dnes jste se mohli dovědět zase něco nového o Dádě, příští týden budete mít tu možnost s otcem Lukášem. A nebyl by to správný díl našeho seriálu bez otázky – věděli byste, jakou písničku se jako první naučil hrát na kytaru?

2018 © Copyright ADCM Olomouc | Všechna práva vyhrazena | www.ado.cz/mladez | Tvorba: GLIPS