Jste zde: Domovská stránka Články Ze života Rajnošek: Jožka Biernát

Ze života Rajnošek: Jožka Biernát

10. 05. 2015pristav

Jestli má někdo z týmu brilantní prezentační schopnosti, je to Jožka. Tento náš „kontaktman“ dokáže zařídit hosty na přednášky, je pro něj typický diplomatický způsob, kterým dokáže říct i nepříjemné věci tak, že splní účel, ale nikoho nezraní, a dalo by se toho vypsat ještě více, ale to už v následujícím článku.

Jako první nám, Jožko, prozraď, jak je to tedy s Tvým erasmáckým studiem?

Prožil jsem nádherný semestr na University of Ljubljana ve Slovinsku.

Teď nám pověz něco o tom, odkud pocházíš, o sourozencích.

Vyrostl jsem v Suché Lozi, to jest nádherné vesnici na úpatí Bílých Karpat. Mám starší sestru Aničku, která žije v Praze.

Do týmu jsi nastoupil v říjnu 2013, co jsi vyfasoval za úkoly, co máš na starosti?

Na Arše má vždy jeden týmák na starosti program a druhý technické zajištění víkendu. To se pravidelně střídá, stejně jako mužský a ženský týden :) více vysvětlím osobně…

Snažím se využít dary, které jsem dostal.  Oslovuji tedy přednášející na různé akce Archy nebo Přístavu. Dělávám také prezentaci knížek Karmelitánského nakladatelství na Arše. V obojím nacházím smysl a radost, protože se dělím o dobré.

Kdyby ses měl ohlédnout za dosavadní týmáckou kariérou, co Tě nejvíc překvapilo a jaký je Tvůj nejsilnější zážitek?

Dostalo mě úžasné přijetí Aršáky na prvním víkendu. Nejsilnějšími zážitky jsou asi popálení od kotle a první autonehoda. U obou se potvrdilo, že když je na tom člověk špatně, pozná opravdu lidi kolem sebe – a já jsem za ostatní týmáky moc vděčný. Život v týmu je nádherné životní dobrodružství, přál bych každému ho zakusit…

Co máš na týmovém životě nejraději a co Tě naopak nepotěší?

Na týmáckém životě mi přijde nejkrásnější setkávání se s lidmi, ať už na akcích, nebo třeba při komunitním večeru. Každý, koho jsem tady potkal, mě nějak obohatil a někteří se zapsali do mého srdce hodně hluboko… A trochu praktičněji: miluju spánek po náročnější fyzické práci nebo třeba delším pochodu. Krásně to vystihl Karel Kryl: „Pro sladkost usnutí děkuji za únavu…“

Jediné, co mě netěší je, že nemůžu věnovat čas svým rodičům doma. Daleko víc si teď uvědomuju, jak moc toho pro mě udělali. Nezbývá než pomoct, jak to jen jde a důvěřovat Pánu.

Víme o Tobě, že ses setkal s mnoha zajímavými známými osobnostmi, kdo a čím Tě nejvíc oslovil?

Nejvíc mě oslovil Ježíš Kristus, když jsem před čtyřmi lety udělal životní zkušenost a zjistil jsem, že On je opravdu živý Bůh. Kromě blízkých přátel si moc vážím profesora Jana Sokola, pro jeho skutečnou moudrost a skromnost. Obrovskou radost v srdci nosím také od setkání s pplk. Aloisem Dubcem, pilotem RAF.

Týmácké dvoouletí se Ti přece jen pomalu krátí, co plánuješ potom?

Svěřovat se každý den do Boží náruče:), i díky tomu jsem na Arše. A zatím jsem nikdy nelitoval.

Co se Ti vybaví, když se řekne Daewoo Tico?

Dvě taková auta se můžou naproti sobě potkat i na cyklostezce. Ostatní o něm řekli třeba: „Sbližovací, sladké, tým našeho člena :)

To byl Jožka, teď už nás čeká poslední díl našeho seriálu. Nakonec jsem zůstala já, Kačka, která jsem se snažila otázky vymýšlet. Teď si budu šít otázky na míru:) Věděli byste, co je (nejen) na Přístavu moje obíbená činnost? Odpovědi posílejte na pristav@ado.cz, máte poslední možnost vyhrát koktejl. 

2018 © Copyright ADCM Olomouc | Všechna práva vyhrazena | www.ado.cz/mladez | Tvorba: GLIPS