V rámci pondělní série ,,Ze života týmáka“ Ti představujeme malou exkurzi do života Moničky Mikuláškové!
Naše úchvatná týmačka Monička otevřela dveře do svého srdce a poskytla odpovědi na kuriózní otázky týkající se jejího života. Co všechno na sebe prozradila? Dočtete se níže.
Nejdelší vlas:
Sourozenci:
Jeden nejsuprovější, když mě neštve. 😀
Vzdělání, jakými vzdělávacími ústavy jsi prošla:
ZŠ, SOŠOS (Střední odborná škola obchodu a služeb), SŠZZ (Střední škola zemědělská a zahradnická Olomouc)
Jak ses dostala k práci týmáka?
Jezdila jsem zde už minimálně 10 let. Uvědomuji si, že to vlastně byl můj sen. Pak mi to nabídli a skočila jsem po tom…
Nejoblíbenější práce na ADCŽM:
Týmové hry/aktivity, žehlení, zpracování jablíček, sázení rostlin, tvoření nějaké supr-vtipné aktivity…
Nejmilejší kýč:
Můj přerůžovělej pokojík (puberťácká zamilovanost do růžové udělala své..) ale prakticky mi ho udělal celý tatínek, tak ho mám ráda. Každý film, co skončí dobře a třeba i zamilovaně. ♥
Zahraniční cesty:
Navštívila jsem krásné Slovensko, Polsko, Německo (tyto dvě poslední země jen prakticky za hranicemi :D), Velkou Británii – Reading, Chorvatsko, Medjugorii a můj milovaný Mostar čili -> Bosnu a Hercegovinu.
Nejvelkolepější zážitek:
Nemám jeden jediný… 🙂
Co tě v tvé práci na Přístavu překvapilo?
Jak to tu strašně moc rychle utíká. Kolik toho kluci můžou sníst.
Báseň, kterou často zpíváš:
Povídá se, povídá… (ale často si ji teda nezpívám)
Oblíbená hudba:
Soundtracky z filmů.
Oblíbená kniha:
Lucy a ničema.
Co ti nejvíc dodá energii:
Rodina/kamarádi, čas strávený s nimi a teď poslední dobou čas strávený s Pánem v kapli nebo i jinde. 🙂
„Motto, kterým se řídím: Když není práce protkaná láskou, je zbytečná. Matka Tereza"
Monička Marie Anežka MikuláškováTýmačka působící na Přístavu
Oblíbený kus oblečení:
Š A T Y!
Co tě dokáže nejvíc rozzlobit:
Bohužel spoustu věcí… Co mě první napadlo tak to, když mi někdo řekne, že jsem naštvaná, ale nejsem. Pak už možná jo… 😀
Na co se nejvíc těšíš:
Na všechno!
Čím jsem chtěla být, když jsem byla malá:
Kadeřnicí.
Můj největší průšvih:
Těch je! Kdysi jsem vlezla do takové chajdy. Byla jsem strašně zvědavá… Ehm… Pořád jsem. 🙂
