V rámci pondělní série ,,Ze života týmáka“ dnes chceme uvést další novou týmačku, která je v Olomouci na ADCM, Julču Tomáštíkovou!
Nejdelší vlas:
Tak nejdelší v životě jsem měla 7.11.2019 do 19.00, 61 cm od ramen dolů. Pak jsem šla poprvé v životě stříhat na mikado.
Sourozenci:
Eliška a Robin ♥
Vzdělání:
MŠ a ZŠ u nás na dědině. Pak GUH (gympl Uh. Hradiště) a teď jsem na PřF UPOL.
Jak ses dostal/a k práci týmáka?
Přišel telefonát a asi tak to začalo…
Nejoblíbenější práce na ADCM:
Nejoblíbenější, když si můžu povídat s lidmi, tedy především, když můžu já poslouchat a druzí mluví.
Nejmilejší kýč:
Lehnout si na trávu k zapálenému ohni, pozorovat hvězdy a přitom jíst opečený chléb.
Zahraniční cesty:
Díky bridži jsem se dostala prvně do Polska, do Frankfurtu, pak přišla Vídeň a hned po ní hory v Rakousku. Naposledy to bylo Chorvatsko. Na Slovensku mám rodinu, tam jsem jako doma. 🙂
Nejvelkolepější zážitek:
Když jsem prvně spala sama pod širákem v Tatrách, jo bylo to v lednu. Asi kolem 2:30 jsem vyrazila i s bagáží na Baranec. Tehdy jsem si uvědomila, jak mocný je pruh světla.
Co tě v tvé práci na ADCM překvapilo?
Káva!
Báseň, kterou často zpíváš:
Ehh záludná otázka, ale jednu oblíbenou zhudebněnou bych měla od Václava Hraběte.
Oblíbená hudba:
Coldplay, Vance Joy, Ludovico Einaudi, Hrdza, Wagner aj.
Co ti nejvíce dodá energii: Spánek, světlo, eucharistie a hořické trubičky!
Julie Marie Jan TomáštíkováTýmačka působící na ADCM
Oblíbená kniha:
Shakespeare-Sonety, Princezna a prsten, Hovory k sobě, Buďte světlem, Poklady pod sněhem; Nahoru můžeš, dolů musíš…
Motto, kterým se řídíš:
“Záleží na tom, jak dobře žiješ, ne jak dlouho ” řekl to nějaký Seneca 😀
Oblíbený kus oblečení:
Tak to budou moje zelené lezečky, triko, které jsem si vyšívala a taky jedny šaty, které nejsou vlastně moje 🙁
Co tě dokáže nejvíce rozzlobit:
Když udělám já sama nějakou chybu. Nebo když je někdo, tak zatvrzelý, že nechce poslouchat ani jiné názory.
Na co se nejvíc těšíš:
Na překvapení, které mě může potkat zítra. Od potkání nových lidí, přes trapas v obchodě až po ujetí vlaku.
Čím jsi chtěla být, když jsi byla malá:
Zvěrolékařkou…🦅🐕🐦🐎🐈
Tvůj největší průšvih:
Ve školce jsme si hrály s kamarádkami na tvůrčí umělkyně. Kamarádka chtěla ustřihnout tvrdý papír, tak ho držela, já stříhala. Střihla jsem ji do ruky mezi palec a ukazováček asi 2-3cm. Musela jít šít.
A taky jeden čerstvý…vjela sem kamarádovi pod kolo, když jsem odbočovala a neukázala. Neměl přilbu. Štěrk zadřený všude, ale rozbité byly jen brýle a z mého předního ráfku na kole byla osmička.
