V rámci pondělní série ,,Ze života týmáka“ bychom vám chtěli ukázat kousek ze zákoutí života týmáka působícího v Olomouci na ADCM… Marka Poštulky!
Sourozenci:
Mám 2 starší bratry – Ondřeje (kaplan ve Veselí nad Moravou) a Vojtěcha (operní zpěvák v Moravském divadle Olomouc)
Vzdělání:
ZŠ – Svitavy, Základní uměleckou školou v témže městě (hra na klarinet). Také mám vystudované – Gymnázium a jazykovou školu s právem státní a jazykové zkoušky ve Svitavách (nenechte se oklamat dlouhým názvem je to pouhé gymnázium, které se může maximálně pyšnit tím, že jsme všichni bratři poctili toto gymnázium svým studiem). A naposledy jsem studoval Bakalářské studium filmové vědy a archivnictví na UPOL.
Nejvelkolepější zážitek:
Nemám jen jeden mám jich moc a většinou to je právě z nějakých těch cest, ale pokud bych skutečně měl nějaký vybrat, tak asi mše v Bazilice sv. Petra ve Vatikánu.
Na co se nejvíc těšíš:
Vždy jsem měl velké sny a plány, ale teď se nejvíce těším až se svět vrátí do normálu a já si budu moci zajít na hokej, jít si zaplavat, zajít na pivo a bowling a samozřejmě potkat se s mladými a modlit se s nimi společně.
Zahraniční cesty:
Byl jsem v Chorvatsku, se školou ve Francii v Camarque a ve Štrasburku … a také v Itálii v Římě. Řím byl zatím pro mě nejvíce srdeční záležitostí – prostě Vatikán, káva a pizza ♥
Oblíbený kus oblečení:
Rozhodně svetr – velký a chundelatý
Co tě v tvé práci na ADCM překvapilo?
Asi, jak je těžké oslovit a zaujmout všechny mladé – ať člověk udělá cokoliv, vždy to má své „příznivce a odpůrce“
Jak ses dostal k práci týmáka na ADCM?
Bylo to při přípravě na státnice. Seděl jsem doma přes léto a učil jsem se (již druhý pokus). A zrovna probíhalo Celostátní setkání mládeže v Olomouci. A mě velmi mrzelo, že jsem nemohl být v Olomouci a místo toho jsem seděl doma. A to se hledá motivace těžce. Tak jsem prokrastinoval (jak já spíš říkám pro-Kristianizoval = člověk se víc modlí, než učí). A říkal jsem si, proč já se tady učím o diplomatice a poznávat erby a číst německý kurent, když to důležité to duchovní se děje někde jinde a začal jsem uvažovat (jak asi každý student před zkouškou) o smyslu života :D. Rozhodl jsem se tedy napsat o. Petru Bulvasovi (kterého jsem znal coby hlavní vedoucí na arše) a nabídnout mu své služby pro církev ať si mě povolá kam potřebuje. A pak už byla odpověď – několik setkání … a teď jsem již 3.rok na ADCM v Olomouci.
Nejdelší vlas:
Ještě stále o pár centimetrů delší než nejdelší vous. 😀
Nejmilejší kýč:
Asi všechny věci kolem Pána Prstenů. Např. mám doma sbírku ručně vyráběných a malovaných figurek (něco přes 100ks).
Marek Václav Michael PoštulkaTýmák působící na ADCM
Oblíbená hudba:
Jééé té je… od Gregoriánského chorálu, přes klasiku, dixieland, swing, rock – prostě vše (až na dechovku a rap)
Co tě dokáže nejvíce rozzlobit:
Neúcta a nepořádnost, příp. dělání věcí jen na půl plynu
Oblíbená kniha:
Asi by se slušelo zmínit Bibli :D, ale krom Bible je to rozhodně Pán Prstenů od J. R. R. Tolkiena. Také mám rád knihu – Rady zkušeného ďábla od C. S. Lewise a z těch českých třeba Saturnina.
Báseň, kterou často zpíváš:
Je to báseň od J.R.R. Tolkiena tzv. Koupelová. Mám ji vytištěnou a za laminovanou doma ve sprše. A ano skutečně ji zpívám – každý večer, když se umývám, tak si ji notuji na jednu melodii známé písně (která nevím, jak se jmenuje). Báseň začíná slovy:
Ať žije koupel večerní,
když spláchnem prach a bláto v ní!
Nezpívá jenom pitomec,
že horká voda je krásná věc!
Co ti nejvíce dodá energii?
Spánek, ticho, příroda, káva, samota …
Čím jsi chtěl být, když jsi byl malý:
Takové klasické chlapecké sny: kosmonaut, popelář a farář (kdo najde nějakou spojitost má zlatého bludišťáka :D) (pozn. v záležitosti se zlatým bludišťákem kontaktujte přímo autora výše vyřčené věty, ne autora článku :D)
Tvůj největší průšvih:
Možná, když jsem běžel a spadl / uklouzl pod kola traktoru. Naštěstí traktor byl v pravý čas zabrzděn a já tu mohu nyní být.
