V rámci pondělní série ,,Ze života týmáka“ bychom chtěli představit posledního člena našeho týmu působícího v Olomouci, dámy a pánové náš otec Petr Bulvas!
Sourozenci:
Mám dva mladší bratry. Nejmladšího Pavla, který projektuje nábytek a o dva roky mladšího Milana, který se věnuje pražení kávy ve vlastní pražírně.
Vzdělání:
Se vzděláváním jsem začal v mateřské školce, kterou jsem navštěvoval vždy jen ve středu. Další vzdělání jsem nabyl v osmi třídách ZŠ. Po ní jsem se dostal na stavební učiliště v Brně, kde jsem se vyučit truhlářem. Tato škola mi nabídla nástavbové studium v Praze, kde jsem po dvou letech odmaturoval. Po přestávce, kterou jsem strávil vojenskou službou v Bratislavě, jsem nastoupil do Teologického konviktu v Litoměřicích a pak sem na CMTF do Olomouce.
Nejvelkolepější zážitek:
Chvíle, kdy mě Bůh přemluvil, abych se stal knězem. Rád se také vracím k některým místům z pouti po Izraeli.
Nejdelší vlas:
Snažím si hlídat kratší sestřih.
Zahraniční cesty:
Protože cestuji rád, projel jsem poměrně dost zemí Evropy. Byl jsem v Německu, Francii, Švýcarsku, Lichtenštejnsku, Monaku, Itálii, Rakousku, Chorvatsku, Bosně a Hercegovině, Maďarsku, Srbsku, Makedonii, Řecku a Bulharsku. Z Asie jsem byl v Turecku a moje top cesta mě zavedla do Izraele.
Oblíbený kus oblečení:
Volná mikina či svetr.
Co tě v tvé práci na ADCM překvapilo?
Dvě skutečnosti. Mnoho mladých nadšených, duchovně krásných a obětavých lidí. Ať to jsou týmáci, nebo ti, co jezdí do Rajnochovic či na setkání mládeže. A na druhé straně obtíže spojené s životem s mladými i v týmu.
Jak ses dostal k práci týmáka na ADCM?
V mém případě v tom měl vždy hlavní slovo arcibiskup. Poprvé mě do Rajnochovic poslal jako kaplana v roce 1999 a po čase služby v Bánově a Holešově mě znovu oslovil, jestli bych nepřijal službu mládeži v diecézi. Znovu jsem se tedy stal „kaplanem“, tentokrát však arcibiskupovým spolupracovníkem v pastoraci mládeže.
Motto, kterým se řídíš:
Od prvního roku v semináři mě doprovází věta Panny Marie: “Cokoli vám řekne, učiňte.” Jan 2, 5
Nejmilejší kýč:
Asi modro-žluté plyšové aršácké sluníčko, které jsem dostal od táborových vedoucích.
otec Petr BulvasTýmák působící na ADCM
Oblíbená kniha:
K většině přečtených knih se už později moc nevracím. Jediná, kterou čtu s oblibou opakovaně je Bible.
Co ti nejvíce dodá energii?
Odpočinek, příjemné setkání s lidmi, krásná příroda a tiché chvíle s Bohem.
Na co se nejvíc těšíš:
Až Pán dá, tak na nebe. Teď se těším na každý nový den a na to, co v něm bude dobrého.
Co tě dokáže nejvíce rozzlobit:
Většinou nespravedlnost nebo nepoctivost.
Oblíbená hudba:
Zvládnu poslouchat mnoho hudebních žánrů od klasiky až po populární hudbu. Mé uši však nezvládají tvrdou a vulgární hudbu.
Báseň, kterou často zpíváš:
Básně si nezpívám, ale často si je recituji pro povzbuzení.
Čím jsi chtěl být, když jsi byl malý:
Nevím proč, ale jako malý jsem chtěl být popelářem. Později jsem chtěl být zedníkem jako taťka.
Tvůj největší průšvih:
Jednou se mi podařilo v ohláškách oznámit pohřeb dosud žijícího člověka. Ten den nebyl v kostele, ale přišel mi za to pak poděkovat.
