ADCM Olomouc

Založení Centra pro mládež

Na podzim roku 1991 založil v Olomouci arcibiskup Jan Graubner Centrum pro mládež a dal mu za úkol koordinovat a animovat práci s mládeží v celé naší arcidiecézi. Velké očekávání bylo vybaveno poměrně provizorními podmínkami – kanceláří se stolem, židlí a telefonem. Tento fakt však byl pro rozvoj Centra naprosto nepodstatný, protože nosným impulzem bylo nadšení a ochota těch, kteří se pustili do díla. Jejich zapálené srdce a láska k mladým lidem nenechávaly klidnými nikoho kolem nich. Významnou osobností, která ovlivnila mnohé lidi ve svém okolí, byl na několik důležitých let v olomoucké arcidiecézi Jiří Kopřiva. Dlouhou dobu ještě za totality pracoval s dětmi a mládeží v Holešově. Poté jej otec arcibiskup Jan požádal, aby vedl Centrum pro mládež. Jirka tuto nabídku přijal, opustil své kolegy lesáky i hajné a přesídlil na olomoucké arcibiskupství na Centrum pro mládež.

Hledá se místo pro mládež

Během času se zcela zřetelně na základě vlastní zkušenosti i cenných poznatků z jiných diecézí vykrystalizovalo, že pro systematickou práci s animátory mládeže je kancelář a návštěvy v diecézi málo. Je třeba mít nějaký dům, kam budou moci mladí lidé přijíždět a kde naleznou otevřené přijetí a společenství.

Pro centrum mládeže tak nastal významný úkol nalézt místo a vytvořit tým pro dnešní Arcidiecézní centrum života mládeže. Při hledání místa vhodného pro potřeby mládeže se tehdy kladl důraz na následující kritéria. Dům měl být v pomyslném středu diecéze (tehdy jsme ještě netušili, že vznikne diecéze ostravsko-opavská), měla být dostatečně velká, v pěkném prostředí, dostupná vlakem a pokud by to okolnosti dovolily i blízko poutního místa (Svatý Hostýn). Po nějakém čase zvažování byla vybrána fara v Rajnochovicích, kterou si mladí oblíbili, i když ještě zdaleka nebyla tak útulná, jak bylo potřeba.

Práce dobrovolníků i život prvních týmáků

Na faře bylo potřeba provést velké a zásadní opravy. Z celé fary se dalo bydlet pouze v jediné místnosti. Do těchto průkopnických začátků přišel jako první otec Jiří Orság, který byl známý svým širokým úsměvem a láskou ke všem příchozím. K němu se později přidal ještě pastorační asistent, který byl dnešními slovy prvním týmákem. Postupně začal celý objekt získávat novou vizáž. Hned na podzim roku 1993 byla vybudována nová krásná střecha. V celé budově se rozvedla nová elektroinstalace, voda, odpady. Byly provedeny nové omítky, vybudovány nové podlahy, rozvedeno nově topení a upraveny příčky. Celá budova dostala novou izolaci. Byly vybudovány nové sociálky a nová kuchyně. Z podkroví se odnosily tuny starých věcí a začala rekonstrukce místností pro přespávání příchozích. Nutno podotknout, že vše se odehrávalo za naprosto zásadní pomoci mnoha a mnoha dobrodinců tohoto díla. Na brigády jezdili mladí lidé z jednotlivých společenství, farností, děkanátů, rodiče, důchodci a mnoho dalších. Zedníci a řemeslníci přijížděli z nejrůznějších koutů naší arcidiecéze. Celá rekonstrukce byla provedena svépomocí a nemalým dílem přispěly i místní farníci. Nejen pomocné, ale i řemeslné práce byly z části provedeny zdarma.

Když se alespoň trošku opravila vnitřní část fary, byla provedena demolice stodoly ve dvorním traktu a místo ní postupně vyrostla tzv. novostavba. Tak vznikl objekt sloužící jako zázemí pro veškerou činnost. Najdeme tam dostatečné množství sociálních zařízení, sklady, kancelář, prádelnu, dílnu, garáž a v podkroví je ubytování těch, kteří zde žijí a pracují jako stálý tým. V té době otce Jiřího Orsága vystřídal v náročné práci otec Ivan Fišar. Pod jeho vedením se obě budovy propojily spojovací chodbou, provedly se terénní úpravy a vybudovalo se hřiště.

I když práce bylo potřeba udělat stále mnoho, život na faře dával příchozím možnost zažít i opravdové společenství s Kristem uprostřed. Večery byly vždy vyhrazeny na povídání si o tom, co mladé lidi zajímalo. Všechny spojovala nejen práce, ale i společná modlitba. Mnozí zde učinili v té době svá zásadní životní rozhodnutí.

Formace animátorů

Již na podzim roku 1995 zde začaly kurzy pro animátory společenství. O rok později se rozběhly kurzy pro vedoucí skupinek ministrantů, pro vedoucí schol a pro ty, kdo ve farnostech nacvičují divadlo. Vzhledem k velikosti naší arcidiecéze byla od začátku prosazována myšlenka věnovat se prioritně animátorům, aby se oni mohli dále doma ve farnostech věnovat dalším mladým kolem sebe. Po čase otec arcibiskup Jan inicioval myšlenku věnovat se také těm, kteří se připravují na biřmování. Mnozí z těchto mladých lidí nemají zkušenost s živou vírou a životem ve společenství. Proto se ADCŽM Přístav, jak se pojmenovala fara v Rajnochovicích, stala nově i místem pro biřmovance, aby zde mohli zažít víkend přípravy na svátost biřmování. Přístav se stal skutečným místem, kam mladí mohou přijet načerpat a doplnit zásoby a vyplout na další plavbu povzbuzení ve víře.

Mezi významné historické data je potřeba zařadit sobotu 3. února 2001, kdy arcibiskup Jan Graubner posvětil posvětil novou kapli svatého Jana, apoštola, ve sklepních prostorách fary.

Táborové středisko Archa

Souběžně s prací a životem na faře se začalo budovat i druhé místo, které mělo v diecézi sloužit dětem a mladým lidem. S vizí potřeby věnovat se i táborové činnosti a výchově nových táborových vedoucích, koupil v roce 1996 spolek Sarkander objekt bývalého rekreačního střediska „Pal Magneton Kroměříž“, vzdálený 5 kilometrů od rajnochovické fary. Toto středisko dostalo název ARCHA po táborech, které se zde hned na počátku začaly realizovat pod vedením Pavla Holešínského. I zde byla potřeba po koupi uskutečnit řada důležitých oprav. V letech 1998 – 2000 byly zcela nově opraveny sociálky, rozvedena voda, odpady, vybudováno v celém objektu nové topení včetně nové kotelny a byla provedena kompletní rekonstrukce elektroinstalace. Hlavní budova dostala novou izolaci, generální opravou prošla i trafostanice. Celý objekt dostal novou střechu a jídlo se začalo připravovat ve zcela nové kuchyni. V roce 2001 k tomu přibylo i nové hřiště. Nutno dodat, že i Archa vděčí za mnohé dobrovolníkům a dárcům, kteří toto místo postupně budovali a podporovali.

Postupně se i zde rozvinula řada aktivit. Mezi nejdůležitější patří letní a jarní tábory, vzdělávací kurzy pro táborové vedoucí a mnoho dalších velkých setkání, pro které je toto místo uprostřed krásné přírody vhodné. O oblíbeností Archy svědčí i fakt, že v roce 1997 Archu navštívilo 700 dětí a mladých, o tři roky později to bylo více než 2.000 osob. Všem, kteří na Archu přijížděli se věnovalo mnoho externích dobrovolníků spolu s těmi, kteří přijali úkol správců a týmáků.

Spolupráce ve službě mladým

Arcidiecézní centrum pro mládež, která má svou kancelář v Olomouci, Arcidiecézní centrum života mládeže s názvem Přístav na faře v Rajnochovicích a Táborové středisko Archa už od počátku patří k sobě a spolu jsou místy přijetí a pomoci mladým lidem. Spolu se snaží být nejen místy, ale i prostředím, ve kterém mohou děti a mladí lidé nacházet přijetí a podporu na cestě života z víry. Bohu díky.